Asociace LDA02

Viscario vulgaris-Quercetum petraeae Stöcker 1965

Suché acidofilní doubravy

nové hledání
...

Legenda

  • fytocenologické snímky zaznamenané po roce 1975
    jen fytocenologické snímky zaznamenané do roku 1975
    pravděpodobný výskyt nedoložený fytocenologickými snímky
  • Viscario-Quercetum je pravděpodobně rozšířeno ve většině zemí střední Evropy, většinou však není odlišováno od asociace Luzulo luzuloidis-Quercetum petraeae (např. Härdtle et al. 1997, J. M. Matuszkiewicz 2001, Schubert in Schubert et al. 2001b: 69–72, Willner & Grabherr 2007, Borhidi et al. 2012). Výskyt je udáván ze Slovenska (Jarolímek et al. 2008) a některými autory z Německa (např. Stöcker 1965, Hartmann & Jahn 1967). U nás se Viscario-Quercetum nachází v mírně teplých až teplých oblastech s členitým reliéfem na minerálně chudých horninách, většinou v hlubokých údolích vodních toků. V Čechách je nejpočetněji doloženo z údolí Berounky a jejích přítoků na Křivoklátsku (T. Kučera 1994, Neuhäuslová in Kolbek et al. 2003a: 224–243) a z nevápencových hornin v Českém krasu (Samek 1964, Blažková 1989). Více lokalit je známo i z údolí Vltavy a jejích přítoků (Otava, Lužnice a Stropnice) mezi Českým Krumlovem a Prahou (Zelený 2008, Cipra, nepubl., Vokoun, nepubl.). Ojediněle bylo zjištěno i v severovýchodní části Českého středohoří (Kolbek 1969), Rakovnické pahorkatině (Kolbek 1979), Tepelské vrchovině (Strejc, nepubl.) a na severním úpatí Železných hor (Neuhäusl & Neuhäuslová-Novotná 1979). Na Moravě je výskyt těchto doubrav soustředěn na jihovýchodní okraj Českého masivu. Nejvíce lokalit je známo z okolí Brna, a to především z jižní části Drahanské vrchoviny (Havlíček, Horák, Juřenčák, vše nepubl.) a severní části Bobravské vrchoviny (Vild 2007, 2009, Juřenčák, nepubl.), dále z Pooslaví a Pojihlaví (Chytrý & Vicherek 1996, Vašíček, nepubl.) a středního Podyjí (Chytrý & Vicherek 1995, Kelbl, nepubl.). Větší počet lokalit je znám ještě z údolí Třebůvky nad Lošticemi (J. Král, nepubl., Bednář, nepubl.) a z jižního okraje Oderských vrchů a protilehlé kry Maleníku v Podbeskydské pahorkatině (Pospíšil 1954, Kincl 1990, J. Král, nepubl.). Jednotlivé výskyty byly zaznamenány i v údolí Svitavy u Boskovic (Mazal, nepubl.), ve Chřibech (Plintovič, nepubl., Prudič, nepubl.) a na severním úpatí Nízkého Jeseníku u Krnova (Togner, nepubl.). Rozšíření u nás není dostatečně prozkoumáno, a to zčásti proto, že jednotlivé porosty byly často řazeny do podobných asociací acidofilních i teplomilných doubrav na kyselých horninách (Luzulo luzuloidis-Quercetum petraeae, Sorbo torminalis-Quercetum a Genisto pilosae-Quercetum petraeae).

Citace: Roleček J. (2013): Viscario vulgaris-Quercetum petraeae Stöcker 1965. – In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 4. Lesní a křovinná vegetace [Vegetation of the Czech Republic 4. Forest and shrub vegetation], p. 356–359, Academia, Praha.
Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací.