Svaz RAD

Swertio perennis-Dichodontion palustris Hadač 1983

Vegetace nevápnitých alpínských a subalpínských pramenišť

nové hledání

Svaz Swertio-Dichodontion zahrnuje společenstva světlomilných pramenišť s výskytem nad alpínskou hranicí lesa na silikátovém, minerálně chudém podloží. V České republice se tato vegetace vyskytuje nejčastěji v nadmořských výškách 1200–1300 m. V bylinném patře jsou u nás diagnostickými druhy tohoto svazu Allium schoenoprasum. Cardamine amara subsp. opicii. Epilobium alsinifolium a E. nutans, pravidelně bývají přítomny také Aconitum plicatum. Chaerophyllum hirsutum. Crepis paludosa. Deschampsia cespitosa. Myosotis nemorosa a Viola biflora. V ostatních evropských pohořích, např. v Alpách, Východních a Jižních Karpatech a v balkánských pohořích, je nápadnou dominantou bylinného patra také Saxifraga stellaris. Alpínská a subalpínská prameniště jednotlivých evropských pohoří se navzájem liší výskytem různých endemických druhů z rodů Cardamine. Pinguicula. Saxifraga a dalších (Coldea in Coldea 1997: 141–148, Marhold & Valachovič 1998, Rivas-Martínez et al. 2001). Společenstva svazu Swertio-Dichodontion jsou u nás ochuzena o některé další druhy vyskytující se ve vyšších horách a na severu Evropy, např. Cerastium cerastioides, Chrysosplenium alpinum . Silene pusilla. Pro vegetaci tohoto svazu je charakteristické dobře vyvinuté mechové patro, které udává fyziognomii porostů. Nejčastěji v něm na našich prameništích dominují Dichodontium palustre. Philonotis seriata a Pohlia wahlenbergii, méně často také Blindia acuta. Bryum pseudotriquetrum. Palustriella decipiens. Scapania uliginosa a S. undulata. Jinde v Evropě jsou častými dominantami také Bryum schleicheri a Scapania irrigua (Braun-Blanquet 1926, Hinterlang 1992, Zechmeister & Mucina 1994).

Voda sytící tato prameniště se vyznačuje malým obsahem minerálů, slabě kyselým až neutrálním pH a nízkou teplotou i v létě (Hadač 1983, Zechmeister & Mucina 1994, Hájková et al. 2006). Voda na prameništích většinou silně proudí a je dobře prokysličená. Subalpínská prameniště mohou být dosti rozsáhlá, vzácné však nejsou ani fragmentární a ochuzené porosty na skalnatém nebo kamenitém podloží.

Společenstva tohoto svazu se vyskytují v subalpínském a alpínském stupni hor po celé Evropě. Jsou udávána ze Skotska (McVean & Ratcliffe 1962), Skandinávie (Nordhagen 1943, Dierßen 1996), hercynských pohoří (Hadač 1983), Pyrenejí (Rivas-Martínez et al. 2001), Alp (Hinterlang 1992, Zechmeister & Mucina 1994), Karpat (Coldea in Coldea 1997: 141–148, Valachovič in Valachovič 2001: 297–344, Matuszkiewicz 2007) a Balkánu (Hájková et al. 2006, Redžić 2007). V České republice rozlišujeme v tomto svazu tři asociace, a to Crepido paludosae-Philonotidetum seriatae Hadač et Váňa 1972, Swertietum perennis Zlatník 1928 a Cardaminetum opicii Szafer et al. 1923. S prvními dvěma asociacemi ztotožňujeme ostatní asociace dříve udávané z našeho území (Epilobio alsinifolii-Philonotidetum seriatae. Allietum sibirici a Allio sibirici-Cratoneuretum filicini), neboť je na základě druhového složení ani dominance některých druhů nelze odlišit.

Společenstva alpínských a subalpínských pramenišť byla původně řazena do široce pojatého svazu Cardamino-Montion Br.-Bl. 1926, který zahrnoval vysokohorská prameniště a prameniště s Cardamine amara a Chrysosplenium oppositifolium. Hadač (1983) tento svaz typifikoval a zúžil jej pouze na subalpínská společenstva západní Evropy. Pojetí svazu jako arkto-alpínské vegetace, zahrnující však nejen západoevropská, ale i středoevropská a severoevropská společenstva, převzali například Zechmeister in Grabherr & Mucina (1993: 213–240), Zechmeister & Mucina (1994) a Rivas-Martínez et al. (2001). Přesto je toto jméno často, a to i v současnosti, používáno v původním, nebo dokonce širším rozsahu (např. Siebum et al. in Schaminée et al. 1995: 139–160, Coldea in Coldea 1997: 141–148). Jméno Cardamino-Montion bývá také užíváno pouze pro vegetaci se zdrojovkami na podhorských i subalpínských prameništích (např. Hinterlang 1992). Proto považujeme toto jméno za nomen ambiguum a pro vegetaci nad alpínskou hranicí přijímáme jméno Swertio-Dichodontion (Hadač 1983). Dále v našem přehledu nerozlišujeme jako samostatný svaz Cratoneuro filicini-Calthion laetae Hadač 1983, protože se ekologií ani floristickým složením nijak výrazně neliší od svazu Swertio-Dichodontion.

Z podobných stanovišť v severní Evropě byl popsán svaz Mniobryo-Epilobion hornemanii Nordhagen 1943, ve kterém se vyskytuje několik arktických a boreálních druhů, jejichž areál do střední Evropy nezasahuje. Na druhou stranu se v severní Evropě vyskytují i společenstva (např. asociace Saxifragetum stellaris Deyl 1940), která jsou floristicky shodná s některými středoevropskými a balkánskými vysokohorskými prameništi (Hájková et al. 2006). Celkové rozšíření svazů Mniobryo-Epilobion hornemanii a Swertio-Dichodontion ani to, zda jde o vikarizující svazy, tedy není v tuto chvíli známo a mělo by být předmětem srovnávací analýzy na celoevropské úrovni.

Citace: Hájková P. & Hájek M. (2011): Vegetace pramenišť (Montio-Cardaminetea). Vegetation of springs. – In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 3. Vodní a mokřadní vegetace [Vegetation of the Czech Republic 3. Aquatic and wetland vegetation], p. 580–613, Academia, Praha.
Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací.