Struktura a druhové složení. Dominantou světlých porostů je vrba křehká (Salix euxina) nebo její hybrid s vrbou bílou (S. ×rubens). Další vrby (S. purpurea, S. triandra a S. viminalis) se vyskytují roztroušeně až hojně v keřovém patře. Fyziognomii bylinného patra určují nejčastěji chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea), osídlující vlhčí stanoviště, a kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), která je vázaná na relativně sušší místa. Z vlhkomilných druhů se též vyskytuje Chaerophyllum hirsutum, Myosotis palustris agg. a Solanum dulcamara. Na méně vlhkých a řidčeji zaplavovaných stanovištích jsou běžné Aegopodium podagraria, Impatiens noli-tangere a Lamium maculatum. V porostech se obvykle vyskytuje 20–30 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 100–200 m2. Mechové patro bývá většinou vyvinuto jen slabě; objevují se v něm druhy Brachythecium spp. nebo Plagiomnium undulatum.
Stanoviště. Společenstvo bylo zaznamenáno na březích větších vodních toků nejčastěji ve výškách 150–500 m n. m., vzácně i výše. Na většině lokalit je každoročně zaplavováno během jarních povodní a nezřídka i v létě po vydatných deštích. Půdy jsou jílovitohlinité až štěrkovité, nejčastěji nevyvinuté fluvizemě. Svrchní půdní horizont se vyznačuje silně nasyceným sorpčním komplexem (90–100 %), poměrem C : N v rozmezí 10–21 a kyselou půdní reakcí (pHKCl = 4,2–4,7; Neuhäuslová 1987). Místy se tyto vrbiny vyskytují i v okolí rybníků.
Dynamika a management. Většina evropských populací donedávna běžně označovaných jako Salix fragilis je pravděpodobně hybridem u nás původní S. alba a naturalizované S. euxina, jejíž původní areál se nachází v Malé Asii a jižním Řecku (Belyaeva 2009). Proto je možné, že toto společenstvo vzniklo a rozšířilo se poměrně nedávno. Vrba křehká (S. euxina) a její hybrid se S. alba (S. ×rubens) se společně s keřovými vrbami (S. purpurea, S. triandra a S. viminalis) uchycují na nově vzniklých vlhkých štěrkových náplavech. Často rostou v zaplavovaných a vodou narušovaných křovitých porostech asociace Salicetum triandrae. Vrba křehká a její hybrid s vrbou bílou však postupně přerůstají ostatní vrby a zejména na méně narušovaných stanovištích za ochrannou hradbou vrbových křovin vytvářejí stromové porosty náležející k asociaci Salicetum fragilis. Vytváří se tak mozaika křovin a stromových porostů, která je proměnlivá v závislosti na narušování povodněmi a změnách vodního režimu toku. Pokud se zmenší frekvence, délka trvání a síla záplav, přecházejí porosty asociace Salicetum fragilis do společenstev potočních olšin svazu Alnion incanae. Přirozeně je vrba křehká jako světlomilná dřevina schopna vytvářet porosty pouze u středně velkých až větších toků, kde vznikají dostatečně velké náplavy a břehy nebo náplavy nejsou zastíněny okolními porosty. Mnoho současných porostů vrby křehké se vyvinulo na dříve odlesněných stanovištích údolních olšin; pionýrské porosty vznikají i mimo břehy a náplavy řek na místech opuštěných luk.
Variabilita. Lze rozlišit dvě varianty, obě rozšířené v celé oblasti výskytu asociace v České republice:
Varianta Myosotis nemorosa (KAC02a) se váže na vlhčí stanoviště. Vyznačuje se výskytem druhů Cardamine amara, Lysimachia nummularia, Myosotis palustris agg. a Solanum dulcamara.
Varianta Galeopsis speciosa (KAC02b) se vyskytuje na sušších místech. Jsou na ni vázány druhy Aegopodium podagraria, Galeopsis speciosa, Galium aparine, Lamium maculatum a Stachys sylvatica.
Hospodářský význam a ohrožení. Společenstvo není v současné době ohroženo. Podobně jako další typy pobřežních vrbin také porosty vrby křehké zpevňují břehy toků, a chrání je tak před vodní erozí.