Struktura a druhové složení. Asociace Ranunculo-Arrhenatheretum zahrnuje mezofilní až xerofilní louky s vyrovnaným zastoupením trav a bylin, které mívají před sečí poměrně výrazný květnatý aspekt. Porosty jsou rozvolněné až silně zapojené, s pokryvností bylinného patra zpravidla přes 80 %, výrazně dvojvrstevné a dosahující výšky 60–80 cm. Jsou druhově bohatší než u předchozí asociace, obvykle s 35–45 druhy cévnatých rostlin na ploše 16–25 m². Ve spodní vrstvě do 30 cm rostou především trávy kostřava červená (Festuca rubra agg.), lipnice luční (Poa pratensis s. l.) a tomka vonná (Anthoxanthum odoratum), z dvouděložných bylin pak Achillea millefolium agg., Campanula patula, Leontodon hispidus, Lotus corniculatus, Pimpinella saxifraga, Plantago lanceolata, Veronica chamaedrys a mnohé další druhy. Ve svrchní vrstvě dominují ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius), trojštět žlutavý (Trisetum flavescens) a srha laločnatá (Dactylis glomerata), z dvouděložných bylin se pak uplatňují Galium album subsp. album, Knautia arvensis agg., Leucanthemum vulgare agg., Ranunculus acris, Rumex acetosa a další. Právě tyto druhy tvoří před první sečí výrazně květnatý pozdně jarní aspekt, který mohou dotvářet teplomilné druhy širokolistých suchých trávníků, např. Salvia pratensis. Mechové patro bývá zastoupeno s pokryvností zpravidla nepřesahující 30 % a častěji se v něm vyskytují Brachythecium rutabulum a Rhytidiadelphus squarrosus.
Stanoviště. Suché ovsíkové louky se vyskytují v komplexech vegetace suchých trávníků svazu Bromion erecti nebo na svažitých a výslunných stanovištích v komplexech mezofilních luk, pastvin a křovin. Lze je nalézt od planárního po suprakolinní stupeň v nadmořských výškách do 600 m, přičemž ve vyšších polohách jsou vázány zpravidla na jižní až západní svahy. Půdy jsou zpravidla hlinitopísčité až písčitohlinité kambizemě, často mělčí a kamenité, středně zásobené živinami, s nasyceným sorpčním komplexem. Půdní reakce je kyselá až slabě kyselá, obsah humusu je vyšší a poměr C/N užší (Blažková & Kučera in Kolbek et al. 1999: 130–207). V termofytiku roste tato vegetace i na hlubších půdách, zatímco v mezofytiku je spíše vázána na půdy mělčí.
Dynamika a management. Suché ovsíkové louky jsou náhradním společenstvem po dubohabřinách. Mohou vznikat jak z eutrofních ovsíkových luk po odvodnění pozemků, tak eutrofizací suchých nebo smilkových trávníků svazů Bromion erecti, Koelerio-Phleion phleoidis a Violion caninae. Jsou-li ponechány ladem, zcela zarůstají nejprve expanzními druhy přítomnými ve společenstvu (hlavně Arrhenatherum elatius a Bromus erectus), posléze pak dalšími druhy, jako jsou Calamagrostis epigejos, Cirsium arvense a Elytrigia repens, a nakonec dřevinami, např. Crataegus spp., Prunus spinosa a Rosa canina s. l., v horším případě Fraxinus excelsior a Robinia pseudacacia. Pro uchování květnatého charakteru těchto luk je nezbytná údržba tradičním způsobem, tj. seč minimálně jednou ročně a pouze extenzivní přihnojování.
Variabilita. Suché ovsíkové louky byly v tradičním pojetí široké asociace Arrhenatheretum elatioris řazeny do subasociací Arrhenatheretum elatioris brometosum erecti Oberdorfer 1936 nebo Arrhenatheretum elatioris salvietosum pratensis von Rochow 1951, porosty s acidofilními druhy pak do subasociace Arrhenatheretum elatioris brizetosum mediae Tüxen 1937. Toto členění nebylo v regionálních přehledech vždy přijato, protože variabilita porostů je velmi kontinuální a subasociace nemají dobré diagnostické druhové skupiny. Porosty s acidotolerantními druhy mělkých půd, např. Cerastium arvense, Galium verum, Hieracium pilosella, Hypericum perforatum a Hypochaeris radicata, a větší pokryvností druhu Agrostis capillaris představují přechody k acidofilním společenstvům asociací Campanulo rotundifoliae-Dianthetum deltoidis (Blažková & Kučera in Kolbek et al. 1999: 130–207), Jasiono montanae-Festucetum ovinae nebo Sileno otitae-Festucetum brevipilae.
Hospodářský význam a ohrožení. Suché ovsíkové louky rostly dříve maloplošně na sušších záhumencích a okrajích extenzivních pastvin, na svažitých loukách a mezích. Jde o nízkoprodukční vegetaci, která však poskytuje velmi kvalitní píci a má půdoochrannou funkci. Přestože tyto louky byly v minulosti hojné, patří dnes k ohroženým lučním typům zejména kvůli hnojení a eutrofizaci pozemků, zániku hospodaření na méně úrodných stanovištích a omezené potřebě sena v důsledku rušení domácích chovů dobytka.