Asociace XAA01

Polygonetum arenastri Gams 1927 corr. Láníková in Chytrý 2009

Sešlapávaná vegetace s truskavcem obecným

nové hledání

Struktura a druhové složení. Toto druhově velmi chudé společenstvo s dominujícím truskavcem obecným (Polygonum arenastrum) dobře snáší časté i značně intenzivní mechanické narušování. Porosty mají jednoduchou strukturu. Dominantní truskavec obecný vytváří kobercovité, mezernaté až zapojené porosty. Na sjížděných plochách nebo na plochách vystavených silnému sešlapu se vyskytuje v typické poléhavé formě. S vyšší stálostí jsou zastoupeny běžné druhy sešlapávaných míst, např. Lolium perenne, Matricaria discoidea nebo Plantago major. V porostech se obvykle vyskytuje jen 5–10 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 2–10 m². Mechové patro se vyvíjí jen zřídka a s malou pokryvností.

Stanoviště. Polygonetum arenastri je jedním z nejčastějších společenstev sešlapávaných stanovišť. Hojně doprovází lidská sídla i jejich okolí. Porosty se vyvíjejí na všech typech půd, od hlinitých po štěrkovité na převážně osluněných a silně vysychavých stanovištích. Osídlují sjížděné plochy na cestách a jejich okrajích, sešlapávané okraje trávníků aj. Ve srovnání s ostatními společenstvy svazu se Polygonetum arenastri vyvíjí na nejsilněji narušovaných plochách.

Dynamika a management. Existence společenstva je podmíněna intenzivním sešlapem nebo sjížděním. Při jejich zeslabení se podle lokálních ekologických podmínek vyvíjí v jiné vegetační typy. Často vznikají porosty s vytrvalými druhy Lolium perenne a Plantago major, zařazované do asociace Lolietum perennis (Hájková et al. in Chytrý 2007: 165–280). Při obnově silnějšího sešlapu tyto druhy ustupují a opět se rychle vyvíjejí porosty s jednoletým Polygonum arenastrum. V létě se často na stanovištích udržují vlivem extrémního sucha pouze monodominantní porosty truskavce obecného, zatímco na jaře a na podzim se uplatňují i další druhy vyžadující více vlhkosti (např. Poa annua; Hülbusch 1979).

Variabilita. Polygonum arenastrum je díky své široké ekologické amplitudě a dobré schopnosti šíření obvykle zastoupeno v téměř všech typech vegetace sešlapávaných stanovišť a často v nich také dosahuje velké pokryvnosti. Podle intenzity a frekvence sešlapu, vlhkostních podmínek a vlivu okolní vegetace rozlišujeme následující varianty:

Varianta Chenopodium album (XAA01a) se vyvíjí na slaběji sešlapávaných stanovištích. Charakteristická je pro ni účast hojně rozšířených jednoletých ruderálních druhů, např. Amaranthus retroflexus. Atriplex patula. Chenopodium album agg., Conyza canadensis . Tripleurospermum inodorum. Mohou se vyskytovat i některé vytrvalé druhy rostoucí na suchých půdách, např. Achillea millefolium agg., Echium vulgare . Plantago lanceolata. Oproti ostatním variantám jsou porosty druhově bohatší. Podobné porosty jsou uváděny jako společenstvo Chenopodio-Polygonetum avicularis Gogoleva et al. 1987 z Jakutska (Korotkov et al. 1991).

Varianta Lepidium ruderale (XAA01b) zahrnuje porosty, ve kterých se s vyšší abundancí a pokryvností uplatňuje řeřicha rumní (Lepidium ruderale), tvořící s truskavcem obecným na jaře nápadné porosty. Lze se s nimi setkat zvláště na okrajích ruderalizovaných městských a vesnických trávníků nebo ostrůvkovitě v okolí sloupů elektrického vedení. Tyto porosty jsou často klasifikovány jako různé formy či varianty společenstva a často řazeny k jednoleté ruderální vegetaci třídy Stellarietea mediae. Byly popsány i jako samostatná asociace Polygono arenastri-Lepidietum ruderalis Mucina in Mucina et al. 1993 (Mucina in Mucina et al. 1993: 110–168, Jarolímek et al. 1997, Dengler & Wollert in Berg et al. 2004: 257–263).

Varianta Matricaria discoidea (XAA01c) zahrnuje druhově chudé porosty s diagnostickými druhy Matricaria discoidea a Poa annua. Vyvíjí se na sešlapávaných stanovištích s příznivějšími vlhkostními podmínkami.

Hospodářský význam a ohrožení. Asociace nemá hospodářské využití ani význam pro ochranu biodiverzity. Porosty s Polygonum arenastrum však omezují erozi na nezpevněných cestách.

Nomenklatorická poznámka. Mucina (in Mucina et al. 1993: 82–89) považuje jméno Polygonetum avicularis Gams 1927 za nomen dubium. Ve skutečnosti však je toto jméno doloženo fytocenologickými snímky, které lze jednoznačně přiřadit k dnes rozlišovaným asociacím (Hejný et al. 1979), a to k Sclerochloo durae-Polygonetum arenastri a k Polygonetum arenastri v zde použitém užším pojetí. Kvůli jednoznačnosti typifikujeme asociaci Polygonetum avicularis Gams 1927 snímkem 5 na str. 384 (Gams 1927, lectotypus hoc loco designatus).

Citace: Láníková D. (2009): Polygonetum arenastri Gams 1927 corr. Láníková in Chytrý 2009. – In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 2. Ruderální, plevelová, skalní a suťová vegetace [Vegetation of the Czech Republic 2. Ruderal, weed, rock and scree vegetation], p. 47–50, Academia, Praha.
Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací.