Struktura a druhové složení. Asociace zahrnuje mírně teplomilnou vegetaci, ve které převládá nízká, dlouze výběžkatá tráva lipnice smáčknutá (Poa compressa), nebo místy lipnice bahenní suchobytná (Poa palustris subsp. xerotica), která je řídce trsnatá a tvoří kratší, většinou sterilní výběžky. Naopak lipnice namodralá (Poa humilis), uváděná ve jménu asociace, se v našich porostech vyskytuje vzácně. Porosty jsou většinou řídké, ale i husté. Převládají v nich druhy slunných a výhřevných stanovišť, které snášejí časté vyschnutí substrátu. Patří k nim Erigeron acris agg., Potentilla argentea, Rumex acetosella, sukulentní rozchodníky Sedum acre a S. sexangulare, trávy (např. Elytrigia repens, druhy rodu Festuca, Lolium perenne a Poa pratensis s. l.), terofyty (např. Alyssum alyssoides, Arenaria serpyllifolia, Bromus tectorum a Capsella bursa-pastoris) a vytrvalé druhy s širokou ekologickou amplitudou (např. Achillea millefolium agg., Artemisia vulgaris, Plantago lanceolata a Taraxacum sect. Ruderalia). Na mělkých kamenitých půdách se pravidelně uplatňují také druhy z čeledi Fabaceae, např. Lotus corniculatus, Medicago lupulina a Trifolium repens. Porosty jsou druhově chudé, většinou s 10–15 druhy na plochách o velikosti 4–15 m². V mechovém patře jsou zastoupeny především akrokarpní pionýrské druhy mechů (např. Bryum argenteum, Ceratodon purpureus, na zdech Barbula unguiculata a Tortula muralis), ale i náročnější pleurokarpní druhy (např. Brachythecium rutabulum, Homalothecium lutescens a Hypnum cupressiforme).

Stanoviště. Jde o suchomilnou vegetaci osídlující dva typy stanovišť, jednak kolejiště, dlážděné nákladové rampy v železničních stanicích a krajnice silnic, jednak horizontální plochy na korunách zdí a etáže lomů s mělkou půdou. Stanoviště jsou plně osluněná, výhřevná a mají mělké skeletovité půdy s malým obsahem humusu. V kolejištích a při okrajích silnic společenstvo osídluje kamenité půdy s příměsí písku a škváry, většinou obohacené dusíkem. Stanoviště jsou silně vysychavá, ale po dešti si udržují alespoň po krátkou dobu vlhkost. Na zdech jsou podmínky extrémnější. Substrát je zde tvořen zvětralým stavebním materiálem a pojivem (často vápnitou maltou) a akumulovanou jemnozemí. Jsou zde velké teplotní výkyvy a velmi málo humusu, protože stařina se zde zpravidla neudrží. Podobně extrémní podmínky mají minerálně bohaté, ale mělké a kamenité půdy v lomech.

Dynamika a management. Na jaře se ve společenstvu vyskytují jednoleté efemérní druhy využívající jarní vlhkosti (např. Alyssum alyssoides, Arenaria serpyllifolia a Capsella bursa-pastoris). Vývoj a dynamika společenstva závisí především na povaze substrátu a okolních vegetačních typech. V prostorech železničních stanic se mohou porosty s Poa compressa druhovým složením podobat sešlapávané vegetaci třídy Polygono arenastri-Poëtea annuae, ze které se při omezení sešlapu mohou vyvíjet (Jehlík 1986). Při silnějších disturbancích často přecházejí v ostatní společenstva svazu (např. Melilotetum albo-officinalis; Jehlík 1986). U porostů na korunách zdí je důležité jejich stáří. Na starých zdech, kam se v minulosti záměrně vrstvila hlína kvůli zpevnění, jsou dnes často vyvinuty husté porosty s Poa compressa nebo Poa palustris subsp. xerotica. Tato vegetace je podobná vegetaci svazu Alysso alyssoidis-Sedion. Vývojem a sezonní dynamikou vegetace s dominující Poa compressa na korunách zdí se zabýval Klimeš (1986) a podle mocnosti substrátu a stupně eroze na koruně rozlišil několik typů stanovišť (typ erozně-akumulační, akumulační a erozní), která se liší charakterem vegetace. Mezi další významné faktory patří disturbance a přítomnost sněhové pokrývky v zimě. Fenologické optimum společenstva je od poloviny dubna do poloviny června, kdy kvete většina dominant, na podzim však některé druhy mohou kvést znovu (např. Medicago lupulina a Poa compressa; Klimeš 1986).

Variabilita. Na různých typech stanovišť lze rozlišit následující varianty:

Varianta Poa palustris subsp. xerotica (XCB06a) zahrnuje porosty s dominantní lipnicí bahenní suchobytnou (Poa palustris subsp. xerotica), které se vyvíjejí jak na korunách zdí, tak na mělkých kamenitých půdách různých ruderálních stanovišť. Oproti ostatním variantám tyto porosty obsahují kromě Poa palustris subsp. xerotica jen druhy se slabou diagnostickou hodnotou. Častěji se vyskytují ruderální druhy, jako je Chelidonium majus, Lamium album a Myosotis arvensis. Na korunách zdí se vyvíjí mechové patro s pleurokarpními (např. Brachythecium rutabulum a Hypnum cupressiforme) a pionýrskými akrokarpními mechy (např. druhy rodu Bryum a Tortula muralis).

Varianta Sedum acre (XCB06b) se vyznačuje dominancí Poa compressa a výskytem druhů mělkých skeletovitých půd svazu Alysso alyssoidis-Sedion (např. Alyssum alyssoides, Potentilla argentea a Sedum acre). Z ruderálních druhů se vyskytují některé ozimé jednoletky, např. Bromus tectorum. Porosty osídlují koruny zdí, často s násypem hlíny, vzácněji také vertikální stěny zdí a poměrně běžně rostou také na různých ruderálních plochách se skeletovitým substrátem. Z mechorostů se vyskytují jak akrokarpní mechy (např. Didymodon rigidulus a Tortula muralis), tak plazivé pleurokarpní mechy (např. Homalothecium lutescens a Hypnum cupressiforme). Obdobné porosty popsal Klimeš (1986) z korun zdí ve východní části Drahanské vrchoviny jako erozně-akumulační typ asociace Sedo acri-Poëtum compressae Klimeš 1986. Časté jsou však i mezernaté nebo téměř zapojené monodominantní porosty s Poa compressa, které se shodují s akumulačním typem asociace Sedo acri-Poëtum compressae.

Varianta Trifolium repens (XCB06c) zahrnuje rozvolněné porosty s maximální pokryvností bylinného patra kolem 70 %. Vyskytují se v nich luční druhy (např. Agrostis capillaris, Festuca rubra agg., Hypericum perforatum, Lotus corniculatus, Medicago lupulina, Plantago lanceolata a Trifolium repens), druhy snášející občasný sešlap (např. Convolvulus arvensis, Herniaria glabra, Leontodon autumnalis, Lolium perenne, Polygonum aviculare agg. a Plantago major) a dále sem pronikají ruderální druhy suchých kamenitých půd (např. Daucus carota, Echium vulgare a Linaria vulgaris). Z mechů je hojný nitrofilní akrokarpní druh Bryum argenteum. Oproti předchozím variantám jde o druhově bohatší porosty, které se vyvíjejí v kolejištích, na železničních stanicích, dlážděných plochách, okrajích cest a silnic a v lomech. Tato stanoviště se vyznačují lepšími vlhkostními podmínkami a větším obsahem humusu a živin. Varianta se podobá subasociaci Plantagini majoris-Poëtum compressae tripleurospermetosum inodorae Jehlík in Hejný et al. 1979, kterou uvádějí Hejný et al. (1979) a Jehlík (1986) na vlhčích půdách s větším obsahem živin.

Hospodářský význam a ohrožení. Z hospodářského hlediska není společenstvo významné. Na starých kamenných zdech je starobylým vegetačním typem příznačným pro venkovskou krajinu. Postupně se však z krajiny vytrácí vlivem modernizace vesnic, stavby nových zdí, plotů a oprav starých zdí. Ze vzácnějších taxonů byly ve snímcích zaznamenány například Atriplex oblongifolia, Crepis foetida subsp. rhoeadifolia, Hieracium schmidtii, Jovibarba globifera subsp. globifera a Veronica verna.

Syntaxonomická poznámka. Z korun zdí je občas udávána také asociace Saxifrago tridactylitis-Poëtum compressae Géhu 1961, kterou někteří autoři ztotožňují s asociací Sedo acri-Poëtum compressae Klimeš 1986 (např. Mucina & Kolbek in Mucina et al. 1993: 494–521, Valachovič & Maglocký in Valachovič et al. 1995: 85–108). Saxifrago-Poëtum však obsahuje více jarních efemérních druhů a sukulentů a z České republiky není z korun zdí doloženo fytocenologickými snímky. Odpovídá spíše bazifilní vegetaci skalních výchozů asociace Alysso alyssoidis-Sedetum Oberdorfer et Müller in Müller 1961 (Sádlo et al. in Chytrý 2007: 320–365).