Struktura a druhové složení. Tato asociace je definována dominancí ostřice plstnatoplodé (Carex lasiocarpa) a zároveň absencí slatinných a rašelinných druhů. Úzkolistá C. lasiocarpa udává vzhled porostů, které jsou až 150 cm vysoké. Jako subdominanty se mohou uplatňovat Calla palustris, Equisetum fluviatile, Eriophorum angustifolium a submerzně rostoucí bublinatky Utricularia australis a U. intermedia. Pravidelně zde rostou druhy rákosin a vysokých ostřic, například Carex acuta, Lysimachia vulgaris a Phragmites australis. Typický je výskyt druhu Potentilla palustris, podobně jako u předchozí asociace. Porosty jsou druhově chudé: většinou obsahují kolem 10 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 4–50 m². Mechové patro dosahuje nízkých pokryvností nebo úplně chybí. Pokud je přítomno, tvoří je buď druhy navazujících slatinišť, např. Calliergonella cuspidata, Campylium stellatum a Scorpidium cossonii, nebo druhy typické pro rákosiny a obnažená dna, jako jsou Drepanocladus aduncus a Leptodictyum riparium.
Stanoviště. U nás tato vegetace osídluje litorály rybníků s rašelinnými břehy a terénní sníženiny nebo odvodňovací kanály v rašelinných komplexech (Balátová-Tuláčková 1972). V severní Evropě nachází vhodné podmínky také v laggu vrchovišť a na březích jezer (Osvald 1923). Na rozdíl od slatiništní vegetace s Carex lasiocarpa (asociace Campylio stellati-Caricetum lasiocarpae) osídluje Peucedano-Caricetum lasiocarpae stanoviště s vyšší hladinou vody, která je po většinu roku nad půdním povrchem, a potlačuje tak mechové patro. S trvale vysokou hladinou vody souvisí intenzivní rašelinění. Obsah živin ve vodě bývá malý, ale obsah minerálů může být různý, což souvisí s širokou ekologickou amplitudou druhu Carex lasiocarpa. Například na slovenském Záhoří byl zjištěn vysoký obsah vápníku a fosforu v podzemní vodě a mírně kyselá až neutrální reakce (Balátová-Tuláčková 1976). Naopak o velmi malém obsahu minerálů ve vodě svědčí konduktivita okolo 30 µS.cm-1 naměřená v tomto společenstvu v Bulharsku (Hájková & Hájek, nepubl.).
Dynamika a management. Společenstvo nevyžaduje žádné managementové zásahy a je udržováno vysokou hladinou vody. Jeho sukcese směřuje ke slatinné vegetaci. Na minerálně bohatých stanovištích se vyvíjí směrem ke svazu Caricion davallianae (asociace Campylio stellati-Caricetum lasiocarpae), na minerálně chudých stanovištích ke svazu Caricion canescenti-nigrae nebo Sphagno warnstorfii-Tomentypnion nitentis (asociace Menyantho trifoliatae-Sphagnetum teretis nebo Agrostio caninae-Caricetum diandrae). Porosty asociace Peucedano-Caricetum lasiocarpae často navazují také na jiná společenstva svazu Magno-Caricion elatae a na vegetaci svazu Magno-Caricion gracilis.
Variabilita. Vzhledem ke vzácnosti a malé druhové bohatosti není variabilita této vegetace u nás velká. Do porostů v terénních sníženinách vstupují některé druhy z navazujících slatinných porostů. Porosty u rybníků naopak obsahují některé další druhy vysokých ostřic (např. Carex acuta, C. acutiformis a C. elata) a někdy i vodní makrofyty.
Hospodářský význam a ohrožení. Společenstvo nemá hospodářský význam. U nás je doloženo jen z několika lokalit, přičemž není jisté, zda se všechny výskyty zachovaly do současnosti. Proto je tato vegetace velmi ohrožena. Kromě Carex lasiocarpa, která je hodnocena jako silně ohrožený druh (Holub & Procházka 2000), byly v této vegetaci zaznamenány i další vzácné druhy. Na Úvalenských loukách to bylo Eriophorum gracile, na Vidláku v Českém ráji Carex diandra a na Třeboňsku Rhynchospora alba. Tato vegetace může obsahovat i některé vzácné druhy bublinatek (např. Utricularia intermedia).
Syntaxonomická poznámka. Originální diagnóza asociace Caricetum lasiocarpae Koch 1926 popisuje vegetaci patřící do třídy Scheuchzerio palustris-Caricetea nigrae. Nelze tedy toto jméno používat pro vegetaci třídy Phragmito-Magno-Caricetea s dominantní Carex lasiocarpa, i když je tak někteří autoři používají. Právě pro rozdílnou interpretaci tohoto jména v literatuře, která často nebyla ve shodě s originálním popisem, považujeme jméno Caricetum lasiocarpae za nomen ambiguum.