Asociace THA04

Helichryso arenariae-Festucetum pallentis Vicherek in Chytrý et al. 1997

Vegetace silikátových pahorků se smilem písečným

nové hledání

Struktura a druhové složení. Helichryso-Festucetum pallentis tvoří rozvolněné porosty s dominantní kostřavou sivou (Festuca pallens), ve kterých se s větší pokryvností vyskytuje také hustě trsnatá ostřice nízká (Carex humilis), případně také keříčkovitá kručinka chlupatá (Genista pilosa). Charakteristické je zastoupení panonských druhů, které se nevyskytují nebo jsou vzácné v Čechách, např. Linaria genistifolia a Pulsatilla grandis, a současně druhů psamofilních, např. Agrostis vinealis, Armeria vulgaris subsp. vulgaris a Helichrysum arenarium. Na jaře jsou hojně zastoupeny acidofilní efeméry, jako je Erophila verna a Myosotis stricta. Porosty jsou oproti jiným typům skalních stepí druhově bohatší: obsahují zpravidla 35–40 druhů cévnatých rostlin na ploše 16–25 m². Hojné jsou xerofilní akrokarpní mechy Ceratodon purpureus a Polytrichum piliferum a keříčkovité i lupenité lišejníky, zejména Cladonia foliacea, C. rangiformis a další druhy rodů Cladonia a Parmelia.

Stanoviště. Porosty této asociace se vyskytují na mírných svazích o sklonu do 20° a na vrcholcích nevysokých granitových, granodioritových nebo rulových pahorků. Půdy jsou většinou mělké rankery a litosoly, které zejména na granitech a granodioritech obsahují velký podíl rychle vysychající hrubě písčité zvětraliny. Díky této písčité příměsi se druhové složení porostů zčásti podobá psamofilním trávníkům třídy Koelerio-Corynephoretea. Půdní pH se pohybuje v rozpětí 4,4–5,4 a sorpční komplex je slabě nasycený (Vicherek & Unar 1971, Chytrý et al. 1997).

Dynamika a management. Helichryso-Festucetum pallentis je na většině lokalit pravděpodobně sekundární vegetací, vzniklou pod vlivem dlouhodobé pastvy v zakrslých teplomilných doubravách, které se v minulosti patrně vyskytovaly na nevysokých krystalinických pahorcích vystupujících ze sedimentárního příkrovu Dyjsko-svrateckého úvalu. Je pravděpodobné, že převážná většina druhů zastoupených v dnešních porostech přežívala v době největšího rozšíření lesa ve středním holocénu na světlinách těchto doubrav. Protože však se tyto lokality nacházejí ve starosídelní oblasti, mohlo už v neolitu dojít k druhotnému rozšíření travinných porostů díky lesní pastvě a odlesňování (Chytrý et al. 1997). Tato vegetace byla vždy ovlivňována pastvou dobytka, zejména ovcí, které se však pásly převážně v okolních, více zapojených porostech. I po omezení nebo ukončení pravidelné pastvy, což nastalo na mnoha lokalitách už na přelomu 19. a 20. století, je tato vegetace velmi stabilní. Do okrajových částí některých porostů však pronikají vyšší, konkurenčně silnější trávy, porost se zapojuje a mění se jeho druhové složení. Tento proces pravděpodobně urychluje depozice atmosférického dusíku.

Hospodářský význam a ohrožení. Porosty této asociace byly v minulosti využívány jako chudé ovčí pastviny nebo obecní pastviny pro smíšená stáda dobytka. Vzhledem ke své malé produktivitě však byly na rozdíl od okolních zapojenějších trávníků asociace Avenulo pratensis-Festucetum valesiacae spásány spíše okrajově. Dnes mají význam pro ochranu biodiverzity, jsou však ohrožovány výstavbou, zakládáním divokých skládek a pronikáním hnojiv a pesticidů z okolních polí, zejména při jejich letecké aplikaci.

Citace: Chytrý M. (2007): Helichryso arenariae-Festucetum pallentis Vicherek in Chytrý et al. 1997. – In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 1. Travinná a keříčková vegetace [Vegetation of the Czech Republic. 1. Grassland and Heathland Vegetation], p. 384–386, Academia, Praha.
Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací.