Struktura a druhové složení. Smíšené jehličnaté lesy s dominantní jedlí bělokorou (Abies alba) a častou příměsí smrku ztepilého (Picea abies) a několika dalších dřevin (zejména Acer pseudoplatanus, Carpinus betulus, Fagus sylvatica a Pinus sylvestris). Keřové patro tvoří hlavně zmlazené dřeviny stromového patra, k nimž zejména na živinami bohatých stanovištích přistupují např. zimolez černý a obecný (Lonicera nigra a L. xylosteum), bez černý a červený (Sambucus nigra a S. racemosa) a líska obecná (Corylus avellana). Bylinné patro má pokryvnost kolem 50 %. Časté jsou druhy mezotrofní (např. Dryopteris filix-mas, Galeobdolon luteum agg., Galium odoratum a Senecio nemorensis agg.), nitrofilní (např. Geranium robertianum a Mercurialis perennis) i lesní druhy s širokou ekologickou amplitudou (např. Oxalis acetosella a Rubus idaeus). Běžné jsou také acidofyty (např. Avenella flexuosa, Luzula luzuloides a Vaccinium myrtillus). Druhové složení bylinného patra je podobné jako u asociací Galio odorati-Fagetum sylvaticae a Mercuriali perennis-Fagetum sylvaticae. Obvykle se v něm vyskytuje 25–34 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti kolem 400 m2. Na rozdíl od květnatých bučin je však bohatě vyvinuto mechové patro, které má pokryvnost obvykle mezi 20 a 70 %. Tvoří je zejména druhy mezotrofní a oligotrofní (např. Eurhynchium angustirete, Hypnum cupressiforme s. l., Plagiomnium affine s. l. a Polytrichum formosum).
Stanoviště. Květnaté jedliny se vyskytují v suprakolinním a submontánním vegetačním stupni, obvykle mezi 400 a 850 m n. m. Klimaticky jde o mírně teplé a chladné oblasti. Nejčastějším stanovištěm jsou mírné, méně často příkřejší svahy, vzácně i plošiny s prameništi. Půdy jsou obvykle kambizemě modální, na kamenitých stanovištích na přechodech k suťovým lesům svazu Tilio platyphylli-Acerion i kambizemě rankerové a rankery. Na místech se zhoršeným odtokem podzemní vody a kolem pramenišť se vyvíjejí pseudogleje nebo gleje. Vzácně se porosty této asociace nacházejí na oglejené luvizemi. Půdotvornými substráty jsou různé horniny krystalinika (hlavně ruly a žuly), ale také karpatského flyše nebo sprašové a svahové hlíny. Velmi vzácný je výskyt na vápenci (Grulich 2006b) nebo na čediči. Humusové formy jsou obvykle moder morový, moder typický a moder mulový (Boublík & Zelený 2007).
Dynamika a management. Podobně jako ostatní společenstva jedlových lesů považujeme i Galio-Abietetum v České republice za vegetační typ vzniklý obvykle na místech potenciálních květnatých bučin a jedlobučin. To se projevuje v poslední době v některých oblastech zmlazováním buku, které může vést až k zániku jedlových porostů (Grulich 2006b). Pozitivní vliv na převládnutí jedle měla v minulosti pravděpodobně lesní pastva, hrabání steliva a výběrný způsob těžby (Málek 1983, Vrška et al. 2009, Kozáková et al. 2011), uplatnily se však i jiné faktory; některé porosty například vznikly po ukončení pastvy a zemědělského hospodaření masivním zmlazením jedle (Volařík & Hédl 2013). Společenstvo s podobným druhovým složením se u nás mohlo vyskytovat už ve starším subatlantiku (Rybníček & Rybníčková 1978).
Variabilita. Lze rozlišit čtyři varianty odrážející obsah karbonátů v půdě, vodní režim a výškovou zonalitu vegetace.
Varianta Euphorbia cyparissias (LBC05a) je vymezena výskytem druhů Bromus benekenii, Convallaria majalis, Euphorbia cyparissias, Galium album, Polygonatum odoratum a Viola collina. Vyskytuje se v ní skupina druhů světlých lesů a jejich lemů, např. Ajuga genevensis, Brachypodium pinnatum, Clinopodium vulgare, Prunus spinosa, Rubus saxatilis, Sesleria caerulea, Vincetoxicum hirundinaria a Viola hirta. Tento vegetační typ byl velmi vzácně zaznamenán v maloplošných porostech na vápencích na Českokrumlovsku (Grulich 2006b) a v Moravském krasu (Boublík 2010a). V Německu se podobné typy vegetace označují jako Pyrolo secundae-Abietetum Oberdorfer ex Stoffler 1975 (Müller in Oberdorfer 1992: 193–249, Walentowski 1998).
Varianta Cardamine amara (LBC05b) s diferenciálními druhy Ajuga reptans, Caltha palustris, Cardamine amara (excl. subsp. opicii), Festuca gigantea, Myosotis nemorosa, Primula elatior, Ranunculus repens a Plagiomnium undulatum se vyskytuje v okolí lesních pramenišť, vzácně i podél potoků na vodou ovlivněných půdách, jako jsou gleje, pseudogleje a oglejené subtypy kambizemí. Odpovídá subasociaci G. r.-A. a. equisetetosum sylvatici Feldner (1978) 1981 a asociaci Carici remotae-Abietetum Husová 1998.
Varianta Galium sylvaticum (LBC05c) s diferenciálními druhy Arabidopsis arenosa, Campanula persicifolia, Galium sylvaticum, Polypodium vulgare, Quercus petraea agg. a Solidago virgaurea se vyskytuje na vodou neovlivněných půdách v menších nadmořských výškách a na příkrých svazích říčních údolí Českého masivu. Odpovídá zhruba subasociaci Deschampsio flexuosae-Abietetum calamagrostietosum arundinaceae Husová 1983.
Varianta Galium odoratum (LBC05d) se vyznačuje přítomností druhů Actaea spicata, Asarum europaeum, Dryopteris dilatata, Galium odoratum a Prenanthes purpurea. Vyskytuje se na vodou neovlivněných půdách spíš ve větších nadmořských výškách a lze ji ztotožnit s asociací Saniculo europaeae-Abietetum Husová (1968) 1998.
Hospodářský význam a ohrožení. Porosty této asociace poskytují kvalitní dříví, je však třeba je chránit před holosečnou těžbou a převodem na smrkové monokultury. Některé porosty (zejména na vápencích a v říčních údolích) jsou biotopem méně běžných druhů rostlin (např. Gymnocarpium robertianum, Ranunculus nemorosus a Sesleria caerulea) nebo hub vázaných na tlející jedlové kmeny. Pro zachování společenstva je nutné výrazně snížit stavy spárkaté zvěře, která okusuje jedlové zmlazení.