Asociace TEF03

Festuco supinae-Vaccinietum myrtilli Šmarda 1950

Subalpínská borůvková vegetace

nové hledání

Struktura a druhové složení. Zapojené porosty s dominantní borůvkou (Vaccinium myrtillus), vysoké kolem 30–40 cm, rostou na velkých plochách kolem horní hranice lesa, případně v porostních mezerách mezi kosodřevinou nebo v parkovitých porostech smrku. Z keříčků je místy přimíšena i brusinka (Vaccinium vitis-idaea). V mezerách mezi keříčky nebo přímo v jejich hustých polykormonech se uplatňují traviny (např. Avenella flexuosa, Calamagrostis villosa, Luzula luzuloides a Molinia caerulea), které se místy mohou stát i kodominantou porostů spolu s borůvkou. Z nečetných dvouděložných bylin se vyskytují např. Bistorta major, Homogyne alpina, Trientalis europaea a Veratrum album subsp. lobelianum. V porostech je obvykle zastoupeno jen asi 10–15 druhů cévnatých rostlin na ploše 16–25 m². Mechové patro je zpravidla vyvinuto a uplatňují se v něm např. Cetraria islandica a Polytrichum commune.

Stanoviště. Subalpínská borůvková vegetace je rozšířena v blízkosti lesní hranice v sudetských pohořích, převážně v nadmořských výškách 1200–1400 m, vzácněji i níže na světlinách horských smrčin. Průměrné roční teploty v těchto oblastech jsou zpravidla v rozmezí 1–4 °C a roční srážkové úhrny v rozmezí 1000–1600 mm. Tato vegetace porůstá severní i jižní, návětrné i závětrné svahy, vyhýbá se však vyfoukávaným vrcholovým polohám. Na rozdíl od alpínské keříčkové vegetace s vřesem (Avenello flexuosae-Callunetum vulgaris) je v zimě kryta mocnou sněhovou pokrývkou, která jí poskytuje ochranu před mrazem a silnými větry. Půdy jsou většinou mělké kamenité rankery se silně kyselou půdní reakcí. V chladném horském klimatu je omezen rozklad opadu a stařiny, a tak se vytváří mocná vrstva surového humusu.

Dynamika a management. Jde o přirozenou, dlouhodobě stabilní vegetaci subalpínského bezlesí, která nevyžaduje žádný management.

Hospodářský význam a ohrožení. Porosty jsou využívány pro sběr borůvek. Místy jsou narušovány sjezdovým lyžováním, jsou však schopny spontánní regenerace a ohroženy nejsou. Význam pro ochranu biodiverzity je okrajový, protože většina vzácných a ohrožených druhů rostlin je v subalpínském a alpínském stupni sudetských pohoří vázána na jiné biotopy.

Syntaxonomická poznámka. V subalpínském stupni západokarpatských pohoří se v silikátových oblastech vyskytuje druhovým složením velmi podobná asociace Avenastro versicoloris-Vaccinietum myrtilli Krajina 1933, která je však bohatší o některé druhy, jež v hercynských pohořích chybějí (např. Helictotrichon versicolor) nebo se vyskytují spíše ve vyfoukávaných porostech asociací Cetrario-Festucetum supinae a Avenello flexuosae-Callunetum vulgaris, např. Agrostis rupestris (Krajina 1933, Sillinger 1933). Při absenci srovnávací studie hercynských a karpatských porostů ponecháváme hercynské porosty provizorně v samostatné asociaci, ačkoli jsou od porostů karpatských odlišeny patrně jen negativně.

Citace: Chytrý M. (2007): Festuco supinae-Vaccinietum myrtilli Šmarda 1950. – In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 1. Travinná a keříčková vegetace [Vegetation of the Czech Republic. 1. Grassland and Heathland Vegetation], p. 317–319, Academia, Praha.
Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací.