Struktura a druhové složení. Asociaci tvoří nízké trávníky s dominancí kostřavy walliské (Festuca valesiaca) a místy také s velkou pokryvností dalších nízkých teplomilných a suchomilných hemikryptofytů, např. mochny písečné (Potentilla arenaria). Kromě dominantní trávy Festuca valesiaca se uplatňuji další úzkolisté traviny, jako je Carex humilis a Koeleria macrantha. Pravidelně se vyskytují druhy charakteristické pro české termofytikum, které chybějí na jižní Moravě, např. Anthericum liliago, Erysimum crepidifolium a Lactuca perennis. Porosty zpravidla obsahují 25–40 druhů cévnatých rostlin na ploše 16–25 m². Mechové patro je vyvinuto spíše slabě. Nejčastěji se v něm vyskytuje lišejník Cladonia foliacea a akrokarpní mechy, např. Ceratodon purpureus.
Stanoviště. Erysimo-Festucetum valesiacae je vázáno na skalnaté svahy převážně jižní orientace a sklonu 10–40°. Půda je mělká, zraňovaná erozí a vyvíjí se nesouvisle mezi maloplošnými výchozy matečné horniny. Asociace se vyskytuje zejména na horninách s členitým stupňovitým mikroreliéfem. Nejčastějšími půdními typy jsou rendzina na vápenci, pararendzina na vápnitých břidlicích nebo ranker na bazických silikátových horninách, jako je čedič, spilit a diabas. U půd na bazických silikátových horninách Českého středohoří bylo zjištěno pH 5,4–6,7 (Kolbek 1978) a u půd na vápencích v Prokopském údolí u Prahy 6,6–7,6 (Kubíková 1977).
Dynamika a management. Toto společenstvo může v horních částech jižně orientovaných svahů představovat přirozenou vegetaci, která se zde vyskytovala v průběhu celého holocénu, ačkoli v době klimatického optima byly nelesní plochy nepochybně mnohem menší než dnes a udržovaly se pastvou býložravců. S příchodem zemědělství do teplých oblastí Čech sloužily tyto trávníky k pastvě a jejich rozloha se velmi zvětšila na úkor původních teplomilných doubrav. Po ukončení pastvy ve 20. století sekundární porosty zvolna zarůstají, najčastěji trnkou (Prunus spinosa), která klonálním růstem vytváří nízké, postupně houstnoucí porosty, v nichž se uchycují i druhy lesních lemů a později další dřeviny. Přirozené porosty v horních částech jižních svahů se však zdají být dlouhodobě stabilní.
Hospodářský význam a ohrožení. V minulosti byla tato vegetace využívána k extenzivní pastvě dobytka, zejména ovcí. Dnes má význam především pro ochranu biodiverzity a protierozní ochranu svahů. Některé její lokality zarůstají vyššími druhy bylin a křovinami, což může být částečně způsobeno akumulací atmosférického dusíku. Ke zvrácení této sukcese je vhodné obnovit pastvu. Potenciálním nebezpečím je rozšiřování kamenolomů.