Svaz SAC

Asplenion septentrionalis Gams ex Oberdorfer 1938

Štěrbinová vegetace kyselých skal

nové hledání

Svaz Asplenion septentrionalis zahrnuje štěrbinovou vegetaci skalních stěn, terásek, stabilizovaných nezazemněných sutí a balvanových rozpadů na různých horninových podkladech s výjimkou silně vápnitých a ultrabazických hornin. Vzácněji se tato vegetace vyskytuje na antropogenních stanovištích s účastí těchto typů hornin, např. v lomech a na terasových mezích z kamenů skládaných bez maltového pojiva.

Spektrum hornin tvořících biotop této vegetace je velmi široké. Zahrnuje živinami chudé horniny (např. buližník a kvádrový pískovec), horniny obtížně zvětrávající (např. porfyr a žula), dále mírně vápnité horniny, v jejichž štěrbinách je však půda lokálně odvápněná (např. algonkické břidlice), a konečně bazické vulkanické horniny (např. čediče a znělce). Proto se v této vegetaci vyskytují druhy acidofilní (z chasmofytů např. Asplenium septentrionale. A. trichomanes subsp. trichomanes . Woodsia ilvensis), druhy přizpůsobené substrátům s různou reakcí a dostupností živin (např. Cystopteris fragilis . Polypodium vulgare), druhy s optimem na bazických silikátových podkladech, které částečně přesahují i na karbonátové horniny (např. Aster alpinus . Dianthus gratianopolitanus) nebo jsou navíc slabě nitrofilní (např. Saxifraga rosacea . Viola tricolor subsp. saxatilis).

Podobně rozmanité jsou i další vlastnosti stanovišť této vegetace. Pro otevřené vysychavé skalní biotopy jsou příznačné druhy suchých trávníků a pionýrské vegetace mělkých půd (např. Campanula rotundifolia agg., Euphorbia cyparissias. Festuca ovina . Rumex acetosella), na stinných a suťových stanovištích jsou hojné lesní acidofyty (např. Avenella flexuosa . Dryopteris dilatata) i lesní nebo lemové nitrofilní druhy (např. Epilobium montanum . Geranium robertianum). V mechovém patře převládají na slunných stanovištích drobné akrokarpní mechy (např. Ceratodon purpureus. Pohlia nutans . Polytrichum piliferum) a lišejníky (např. Cladonia spp.). Na stinných a vlhčích stanovištích převažují robustnější mechy trsnaté (např. Dicranum scoparium) nebo kobercovité (např. Brachythecium velutinum a Hypnum cupressiforme).

V České republice se společenstva svazu Asplenion septentrionalis vyskytují převážně v kolinním a montánním stupni Českého masivu, zatímco v karpatské oblasti a ve všech nížinách je jejich výskyt omezen vzácností tvrdých kyselých podkladů.

Kolbek & Jeník (in Moravec et al. 1995: 11–14) uvádějí v předchozím přehledu české vegetace z pahorkatin středních a severních Čech čtyři asociace tohoto svazu, v jejich pojetí považovaného za totožný s alpským svazem Androsacion vandellii Br.-Bl. in Br.-Bl. et Jenny 1926. Z nich považujeme asociace Woodsio ilvensis-Asplenietum septentrionalis Br.-Bl. ex Tüxen 1937 a Asplenietum septentrionalis Schwickerath 1944 za totožné a asociace Biscutello-Asplenietum septentrionalis Korneck 1974 a Asplenietum septentrionali-adianti-nigri Oberdorfer 1938 se nám nepodařilo pro Českou republiku potvrdit.

Citace: Sádlo J. & Chytrý M. (2009): Vegetace skal, zdí a stabilizovaných sutí (Asplenietea trichomanis). Vegetation of rocks, walls and stable screes. – In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 2. Ruderální, plevelová, skalní a suťová vegetace [Vegetation of the Czech Republic 2. Ruderal, weed, rock and scree vegetation], p. 406–440, Academia, Praha.
Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací.